Město.

15. listopadu 2015 v 20:16 |  Necitelná bezvýchodnost
Moje město mi uniká. Je mrtvé, a jeho dlouhá pomalá smrt na mě letos doléhá s mnohem větší intenzitou, než kdy jindy.
Ztratila jsem veškeré spojení s mým městem.
Všechna známá místa, která míjím na cestě zdejším temnem, jsou chladná a cizí. Jako z noční můry.
Všechny vzpomínky připomínají legendy, jež mi kdysi někdo vyprávěl, o komsi.
Mé město je pryč.
Už mi nemůže předat vůbec nic.
Vše, co se mělo stát, se už stalo. Nic víc mě tu nečeká.
Jediné, co mě láká zpět, je tíživá známost čtyř stěn mého pokoje, konejšivá přítomnost černého nábytku, uvnitř starého domu.
Starý dům, starý pokoj.
Můj život byl dlouho spjat s tímto domem, s tímto pokojem. S tímto městem.
Tolik let strávených uvnitř, tolik chvil na parapetu s tajnou noční cigaretou, s bezduchým smutkem pod víčky.
Tolik úderů srdce pozřených chladným sevřením přízračné deprese, jež pozvolna naplnila všechny čtyři stěny, vpila se do nich, zarostla tam nenávratně.
Kdykoliv se vrátím, její oči mě stále pozorují, láskyplně, vítají mě zpět.
Ten pokoj je to jediné, co mi z mého města zůstalo.
Už mi nemůže nabídnout vůbec nic.
Čekám na nové stěny, v novém městě.
Nové stěny, které bych mohla vyplnit, do kterých bych mohla navždy otisknout auru svých myšlenek, svých křičících citů.
Nesmím v tomhle městě nechat svoje srdce znovu umřít...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama