Nálezy chaosu.

27. září 2014 v 14:43 | Elis |  Zaujmutelné myslí
Při stěhování do Kladna jsem ve svém archivu nalezla pár starých notesů a bloků. Některé věci jsou úsměvné, ale nad některými jsem se musela pozastavit. Občas zpětně překvapuji sama sebe. Nicméně, spousta opravdu dobrých věcí je samozřejmě nedokončená. Jak jinak, celá já. Ale rozhodla jsem se tady podělit o jedno cvičení z Tvůrčího psaní. Bohužel, už si nepamatuji, co přesně bylo cílem či úkolem, jen vím, že jsem to psala tam. Domnívám se, že to bylo psaní podle proudu vědomí, myšlenek. Je to jeden z těch textů, nad kterými s úsměvem vrtím hlavou, ale zároveň se mi opravdu líbí z jazykového hlediska. Hezky jsem si hrála, hezky.

Chaos.
Všeobjímající náruč tohoto otce veškerého koloběhu, snad proklaté spirály, v jehož područí krčí se všechny nám známé bytosti, múzy a trapitelé. On pouze hází kostkou a rozhodne.
Venku za okny obchází Nevlídnost, zachumlaná v plášti a klobouku staženém do očí. Táhne za sebou chlad a vítr zalézající pod šaty. Neviděna, neslyšena. Pouze hmatatelně cítěna v každém kousku husí kůže. Vidí ji jen ten, jenž je zvyklý tančit s Depresí, tou dámou s tělem chlapce s křídli. Jejím tancem je Smrt.
Proč bychom měli tančit? Za vše může hudba toho, kdo píská. My tančit nechceme, jeho hudba je beznadějnou fraškou. Úpadkem veškeré kultury!
Toto je dějiště filistrů vzdělání! Nietzsche si zoufal, v posledních záchvěvech před posledním výdechem zbloudilé mysli.
Buďme prozaici! Hudba budiž v našich slovech, dirigentem nám buď inkoust, jakož i krev, jež v našich žilách koluje.
Ale ta krev, drazí, ta krev je jed. Těla plná jedu, jen to tráví naše myšlenky a naše umění. Nikdo z nás pak nevěří svým slovům ani sám sobě.
Ale proč? Sebedůvěra je jen pojem. Vymysleli si ho egoističtí maniaci, aby měli čím osočovat ty, jež se necítí býti nadřazeni ostatním, ba co hůř, ani sami sobě.
A s takovými my máme žít? To je neslýchané!
Zavřeme se doma, stáhněme žaluzie! Pusťme si Wagnera nebo Ludwiga vana, čtěme Goetheho! Pozvedněme svého ducha! Neposlouchejme slabomyslné žvásty našich takzvaných spoluobčanů. Přeci nás nikdo nemůže nutit! Civilizace? Pcha! Chaos!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ang Ang | Web | 27. září 2014 v 17:16 | Reagovat

Chaos je... Fajn... Náhodou... No...
Ale je to vážně hezké.

2 Lucka Lucka | Web | 29. září 2014 v 17:45 | Reagovat

Smekám před tvými úvahami.
Ale i zdánlivý chaos může mít svůj pořádek... A když už jsme u těch okovů. Je to naprostá pravda. Každý se bojí oprostit svou mysl z těch věčných okovů, které rokem co rokem sílí pod vlivem společnosti a veškerého nátlaku. Hlavně aby se někdo neosvobodil! To by byl potom chaos a zlo pro systém, který si nás pěkně udržuje v řadách.
Ach, snad se vždy najde někdo, do bude tak trochu vybočovat z řady, bude mít své vlastní myšlenky a nebude jen loutkou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama