Existencionalismus s Hankem

2. dubna 2014 v 15:09 | Elis |  Zaujmutelné myslí
Občas o sobě říkám, že jsem reinkanace Charlese Bukowského. Ne proto, že bych si myslela, že píšu stejně dobře jako on. Nebo že vůbec píšu jako on. Ne. Ale prostě proto, že se mi to líbí. Líbí se mi, jak to zní. A líbí se mi ta představa. A líbí se mi Bukowski.
Není to úplně poprvé. Chci říct... Bukowski není jediný, o kom to říkám. (Je to dost pofidérní, aby bylo jasno, neříkám to nikomu, jenom sama sobě) Dřív jsem si třeba tvrdila, že jsem reinkarnace Johna Wayne Gacyho. Dávalo to smysl, víte. Pořád ho to dává. Možná, že kdybych to řekla svojí terapeutce, poslala by mě za primářkou pro nový prášky a diagnózu. Ale i ona by musela uznat, že na tom něco je. Tedy...předtím by musela vzít v úvahu můj výklad. Ale to je jedno. Svoji zmatenou sexualitu sem tahat nebudu.
Prostě...Oba zemřeli pár měsíců před mým narozením. Ten stejný rok. Rok 1994. Velice tragický rok, když si to tak vezmu. Svět přišel o sériového vraha...a o sériového notorika spisovatele. A co dostal za to? Mě. (Ano, jsem velmi sobecká, nezajámá mě ani v nejmenším, kdo další se narodil toho roku.) Chudák svět. Chudák Bukowski. Chtěl zemřít v roce 2000, protože je to tak hezké kulaté číslo a jemu by bylo tak hezkých 80. Chtěl šukat 18 letou holku. V 80. Henry měl prostě styl.
Zkoušeli jste si to někdy představit? Nemyslím sex s omnáctkou v osmdesáti, ale to, že jste něčí reinkarnace. Spousta lidí má spoustu idolů, kteří jsou po smrti. Ale většina lidí si představuje samu sebe v minulosti, kdy by se s nimi mohli setkat. Já ne. Já rovnou přemýšlím o tom, že já jsem vlastně oni. Jen v jiném životě. Tomhle hloupém životě. Chinaski, cos mi to provedl? Cos to vyváděl, ty starej prasáku, že teď takhle platím?
Ano, žertuji.
Byl jsi starej prasák. Já jsem mladá holka s myslí mladýho prasáka. A ženský po čtyřicítce. Hloupý, co?

Pořídím si malej byteček, velkej psací stroj, a spoustu levnýho vína. A budu psát. Jednou, až na to budu mít.
(Vím, že se budu až na to budu mít...^^)
Do tý doby...vlastně...do hodně brzký doby... si musím vystačit s hostorií lidstva až do roku 2014 rozkouskovanou do 31 témat.
Užiju si to. Venku už je hezky. Vezmu si kafe, cigarety, deku, dějepis a půjdu ven, propadat letargické sebelístosti přeměněnou na apatické střídání cigaret v prstech.
Yay!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pan S. Pan S. | Web | 2. dubna 2014 v 16:07 | Reagovat

Jsem reinkanace sám sebe.

Ne dobrá, to je zřejmě nesmysl, ale koho to zajímá.
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Netuším proč.
Víš co se říká... Jsme špatná generace. Géniové vymírají, jestli vůbec nějací ještě jsou.

2 Just some bitch Just some bitch | Web | 2. dubna 2014 v 19:24 | Reagovat

V tom případě já jsem reinkarnací Sida Viciouse. Nebo Kurta Cobaina. Nebo tak někoho.

3 Blangela Blangela | Web | 2. dubna 2014 v 21:32 | Reagovat

Ano, uvažovala jsem nad tím. Minimálně u jednoho článku, který jsi četla u mě na blogu. (Myself) A řeknu ti, čí reinkarnace jsem já. Anastasie Nikolajevny, velkokněžny rusi, poslední z rodu Romanowců. Chápu, jak je tato představa lákavá. Sakra lákavá. Ale asi ani nevysvětlím proč. Je zde pár věcí, ale nejde to přesně definovat.
Není to proto, že by to byla princezna. Je to proto, že byla ztracená a poslední. Něco na této historické postavě mě prostě fascinuje asi stejně jako tebe Bukowski.

4 Ang Ang | Web | 3. dubna 2014 v 19:06 | Reagovat

Asi nemůžu bejt reinkarnace lidí z filmů a seriálů, co? Zvlášť, když ani neumřeli. Ale jako jo, napadlo mě to. Jen teď nad tím asi budu přemejšlet ještě víc.
A Bukowski je skvělá osobnost i skvělej umělec. Nevím, co proti němu rodiče pořád mají.

5 Syhrael Gavotte Syhrael Gavotte | E-mail | Web | 22. května 2014 v 16:36 | Reagovat

... a víš jak to bolí pilníkem do srdce?
Velmi :)))

6 Noone Noone | 22. srpna 2017 v 18:02 | Reagovat

Ale co je reinkarnace? Jsme jenom chodící pytel vody, uhlíku a vápníku, který si o sobě myslí kdovíco. Proč nutně musíme mít duši? Co když máme jen nekonečně opakovatelné vzorce chování, které se mění od spermie k spermii stejně tak, jako s každým rozhodnutím - už i s tím nejmenším, jako třeba jestli budu masturbovat teď nebo až za chvíli. Za tu chvíli se toho může udat cokoliv. Uvedu příklad: Napíše mi kamarádka, jestli bych někam nešel. Ale jede mi poslední spoj. V některých případech ho nestihnu, a buď nepřijdu nebo pojedu jinak. V některých ho stihnu, s tou kamarádkou se blíže seznámím a nakonec spolu prožijeme krásných pár let. Věřím, že pokaždé, když se člověk k něčemu rozhodne, vědomě i nevědomě, odloupne se od něj kousek já, který se rozhodne jinak. Co když naši předci jsou vlastně my, kteří se ale v určitém momentě rozhodli jinak? Co když jeden z tvých předků se cítil stejně, ale neměl jak to vyjádřit, aby se to dochovalo? Co když rozdíl mezi Bukowskim a nějakým žebrákem byl jen v tom, že Bukowski měl psací stroj a on neměl ani na tužku a papír? Chaos. Naše životy jsou řízeny chaosem. Ten chaos nám může přihrát kousek vzorce chování, který je totožný s Bukowskim. A taky kousek od Gacyho. Ale opravdu je to potom reinkarnace?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama