Příčetnost a requiem pro cigaretu.

4. listopadu 2012 v 20:20 | Avian |  Necitelná bezvýchodnost
...Jsem trochu katatonicky líná psát..Tak to sem dám v originále.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nibori Chiyo Sayuri Nibori Chiyo Sayuri | Web | 4. listopadu 2012 v 20:46 | Reagovat

Nejsem schizofrenik nebo to alespoň nikdo nepotvrdil. Ale to co se mi někdy děje... To je nemožné. Výpadky, výbuchy a ten zvláštní pocit. Nevím, co to je. A bohužel to není trávou ani ničím jiným, je to ve mně. Už ve školce jsme tvrdila, že ty zlý věci nedělám já, ale někdo jinej. Nikdo mi to nikdy nevěřil, tak jsem to potlačila. Někdy je ta realita dost pokroucená. Je to hodně divný. Řekla bych, že ty dvě osobnosti má v sobě každý a je jen otázka času, kdy vyjdou obě dvě.
Příčetnost... Jedno slovo, přesto tolik významů, tolik pocitů a myšlenek, hříchů a vzpomínek. Dobrá báseň.

2 Nibori Chiyo Sayuri Nibori Chiyo Sayuri | Web | 4. listopadu 2012 v 21:14 | Reagovat

Já... to chápu. Chápu každičký pocit z toho, co jsi napsala. Nemám to v takové míře, ale realita mi někdy taky těžce protéká mezi prsty. Někdy jsou to dost divný stavy. Zatraceně, zatraceně, zatraceně. Začíná mě to děsit, jak v některých věcech vidím sebe. Nevím, jestli si to chci připustit, jestli.. je to dobrý, nechci se z toho zbláznit. Bojim se toho. Ale jizvy na rukách řikají něco jiného. Nicméně jsem se už možná měsíc neřízla, což je u mě hodně dobré. Proto se toho tak bojim. Je to přesně o té nepříčetnosti, nevím, co dělám. A neznám pak svoje meze. Vim jen jedno, ničí mě to.
Ach ano, to je nejhorší, když tě ta realita ani nezajímá, to je pak skutečný problém. Čím víckrát to míváš, tím horší to je, viď? Nepřemýšlela jsi o tom, že je v tom možná něco víc než jen schizofrenie?

3 Lucka Lucka | Web | 4. listopadu 2012 v 21:27 | Reagovat

Originální rukopis je neocenitelný. Dobře, že jsi to sem dala v originále, přepsané by to totiž nemělo takovou "duši."
Cítím z toho emoce, které se derou do krku, myšlenky, které se mění v zoufalý výkřik bezmoci.

Ohledně těch prášků... přesně o tom mluvím. Všechno je špatně, všechno! Dneska nás označí za blázna, aniž by si ti lidé, co si nechají říkat "psychologové" vyslechli, co máme na srdci. Aniž by si na nás udělali chvilku, zamysleli se nad tím, porozuměly nám. Místo toho nám šoupnou prášky. Uplně zuřím nepříčetností! Pomalu už přestávám mít naději, že tenhle svět se jednou vzpamatuje. Všechno je tu zkažený, uctíváme ty špatný lidi - to oni jsou duševně chorý a kdo jim dá prášky!? Kdo jim napíše někam na papír, že jsou blázni a musí se s tím potýkat do konce života...

Zabíjíme lidi. Lidi, kteří by možná v životě něco dokázali. Místo toho je označíme nálepkou, kterou si s sebou nesou celý život.
Já.. tohle asi nikdy nepochopím a vždycky k tomu budu mít odpor. K těm diplomovaným doktorům před kterýma si každý sedá na zadek a pokorně je poslouchá.
Ohledně těch tvých prášků. Děláš dobře, že je nebereš. Proboha jak si někdo může myslet, že jsi blázen nebo já nevím. Kdyby se tak trošku zamysleli, třeba by to dokázali a došlo by jim to.
Neznám tě ani osobně, ale rozhodně si nemyslím, že máš "nějakou nemoc."
Jsou prostě lidé, kteří se necítí být součástí "této" reality, kteří vidí víc a chápou... V dnešní době jsou ti lidé, kteří vyčnívají z davu potrestáni. Ale jsou to uplně normální lidé! Kteří akorát nechtějí být svázani pravidly a tím, že "někdo něco řek, tak to musíme dodržovat."
Já osobně necítím žádné "souznění" s dnešní společností, s dnešními lidmi. Existuje jen pár lidí, kterých si vážím a o kterých vím, že mě alespoň z části chápou.
Jako bych žila svůj svět uvnitř. Vše uvnitř, takový malý vesmír...

Už zase plácám, odpusť.
Drž se. Nejsou nemocní ti lidé, kteří jsou společností označováni za blázny nebo nemocné. To společnost je nemocná!

Mimochodem... další Queer as Folk fanoušek! Jen tak dál...

4 Nibori Chiyo Sayuri Nibori Chiyo Sayuri | Web | 7. listopadu 2012 v 13:34 | Reagovat

Také jsem šílenec. Teď si ovšem musíme položit otázku, zda-li je to pro nás dobře nebo ne?
Chápu to. Chápu tebe. Tak moc tě chápu. . .
Vše má dvě strany. Ale to vědomí je ubíjející. Pak si člověk uvědomí, že není sám.... Budu znít jako cvok, ale ze všech lidí (věřím tomu) mě ty v tomhle nejvíce pochopíš. Proč už několik let oslovuji bezděky něco v sobě mocný příteli? Proč když jde do tuhého, oslovuji jeho a žádám ho o pomoc? Kde se ve mně berou všechny ty myšlenky a zbloudilé vzpomínky, které jsou prakticky nemožné. Ty příběhy, ty emoce, to vědění, ta moc.
Jsme tak zvrácené, ale jsme to my nebo ti uvnitř nás? (Pokud se teda nemýlím)
Vše, co popisuješ je mi tak moc povědomé... Přesto si to nechci připustit. Ani nevíš, jak moc se bojím. Chci to být já. Chci to být jen já. Ale netvoří on součást mě. . ?
Věříš na osud? Protože já vím, že je. Protože vím, že to jak jsem narazila na tenhle blog není jenom náhoda. O_o
P.S. Já si chyb ani nevšimla.

5 Nibori Chiyo Sayuri Nibori Chiyo Sayuri | Web | 7. listopadu 2012 v 13:35 | Reagovat

[3]: Má drahá, samozřejmě  s tebou souhlasím. Doktoři jsou svině a prášky? Ty jdou mimo mě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama