Jakási poetická romantičnost

25. listopadu 2012 v 16:32 | Avian |  Křídou psané obrysy čehosi
Přestože si i nadále stojím za tím, že mé básnické střevo funguje na bázi střeva slepého, nechala jsem se nedávno navézt do psaní poezie. Musím říct, že surrealistický verš mi jde dokonale, ovšem toto byl pokus o něco..skutečnějšího. No. No..


Každý den stojím na břehu Seiny
a čtu si ukryté pod hladinou,
všechny ty touhy a sny;
jen jedno vím jistě.
Ty mé tu nezahynou.
A přesto však,
lásko,
hluboko v hlavě,
nesu si pochyby.
Skryté, snad na dně staré láhve,
o tom, že kdyby..
Ne, nemám strach.
Ale přeci jen,
zahořklost bude můj vrah..
Vídám Tě v představách,
snech,
snad na všech výstavách.
Skrytý ve starých zdech
cihlového domu,
zmítám se v myšlenkách.
Každý den spílám sám sobě.
Nebo Tobě?
Tak komu?
Můj svět je ukrytý
pod pavučinou polopravd a nadějí,
ztracených iluzí
a zmatených ideí.
Tam, kde jsme sami
před sebou nazí.
Prachem ztrát pokrytý,
prosím Tě nyní.
Odpusť mému srdci jeho strach..
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 25. listopadu 2012 v 20:42 | Reagovat

Bezpochyb píšeš úžasně. Miluju tvou tvorbu. Vždycky toho hrozně moc vyjadřuje, je zahalena pláštěm pochybností a krutých pravd...

Děkuji za komentář...
Ta písnička mě pokaždé dorazí.

2 Mieko Wolf Mieko Wolf | Web | 26. listopadu 2012 v 14:43 | Reagovat

[1]: Víc bohužel říci nedokážu snad jen, že se vším souhlasím, píšeš úžasně a tvoje tvorby jsou zkrátka.. nepopsatelné!

3 Jane Jane | 27. listopadu 2013 v 21:08 | Reagovat

Jedním slovem nádherné..! Píšeš fantasticky a to potvrdí celý svět až jednou něco vydáš.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama