Iluzionista ve světě realistů..

23. října 2012 v 15:15 | Jonathan (o ní, té jediné mé..) |  Jeho malichernost
Všechno bylo zmatené, podivně rozrušené, čas si plynul jak se mu chtělo a nebral ohledy na vnější realitu. Seděla sama, uvězněna svou vlastní myslí, a cítila se zbytečná, nepotřebná, bez talentu, bez šance.
Je těžké uvědomit si okolí, ale nejtěžší je uvědomit si sama sebe. Zaplavovaly ji vlny různých, a mnohdy protichůdných pocitů, ubohé náhražky emocí. Vědomá realita se kývala, houpala a uskakovala z dosahu. Mhouřila oči, pletla nohama, hrudník ji bolel a plíce už nechtěly spolupracovat. Demonstrativně mlčely, ustrnulé v ublíženém zaplavení dehtem,
a pohoršeně krčily pomyslná obočí.
Tápala kolem sebe, ale její prsty nahmataly vždy jen prázdno. Nebo její samotné ruce byly součástí prázdna.
Ta myšlenka ji vyděsila. Co když vlastně neexistuje? Nic tu není...Ani ona, ani prázdno. Celé je to vymyšlená iluze, počítačová hra geniálního šílence psychopata, který je...je. Stojí nad vším. Ukájí se nad nekřesťanským chaosem, vyřezává do těla světa znaky Antikrista.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucka :) Lucka :) | Web | 23. října 2012 v 16:29 | Reagovat

Krásná písnička! :)
Když si k tomu čteš ten text, má to uplně nepopsatelnou atmosféru...

2 Elis Avian W. Elis Avian W. | Web | 23. října 2012 v 20:10 | Reagovat

Ano..Také ji vybíral on..:)

3 Lucka :) Lucka :) | Web | 23. října 2012 v 20:28 | Reagovat

:)
To s tím podzimem jsi vystihla. Patřím k těm lidem, kteří podzim milují. Tu příjemnou melancholii ve vzduchu a hlavně barevnost listí, která mě bude udivovat snad každým rokem :)

Jinak.. ty obrázky, co máš vlevo jsou krásný :)
The pills you mentioned... ach miluju ten film! :)
A ten poslední obrázek je dokonalý. Poklad. Vždycky mě tak uhodí do očí, když sjedu až dolů :)
Tak se měj krásně... :D

4 Lucka Lucka | Web | 31. října 2012 v 19:20 | Reagovat

Opravdu?
Slyšela jsem, že i kameny jsou živé. Kdo ví, třeba to nebohé ptáče bylo uvězněno v kamenném obalu.

Sníh a podzim nabízí neobvyklou podívanou. Každým rokem si na to znovu a znovu zvykám...

5 Lucka Lucka | Web | 2. listopadu 2012 v 20:03 | Reagovat

Mluvíš mi z duše. Krásněji si to popsat nemohla.

Podzimní deprese jsou nejkrásnější. Tak nějak nezamněnitelné s žádnou jinou depresí. Připadá mi, jako kdyby to byl určitý druh nálady, který padne na některé lidi s příchodem podzimu. Já se na něj vždycky těším... Přináší s sebou nekonečnou inspiraci.

Vždycky říkám, že o podzimu nebo zimě bych mohla psát (mluvit) do nekonečna.
Ale po přečtení tvých slov, mi došla řeč...

6 Lucka Lucka | Web | 3. listopadu 2012 v 18:55 | Reagovat

Myslím, že ti za chvíli zaspamuji tenhle článek komentáři.

K té schyzofrenii... ano máš pravdu, nedošlo mi to v tu chvíli. Četla jsem o jednom chlapovi, který měl právě tuhle disociativní poruchu osobnosti a měl v sobě 24 různých na sobě nezávislých povah nebo osobností, nebo jak to říct. Zkrátka bylo to něco naprosto úžasného. Jednou byl mladý kluk, který se bojí starších mužů po zkušenosti, když se ho jeden pokusil znásilnit. Mohl také být úspěšným manažerem nebo malou holčičkou, která krásně kreslí. Musí to být něco úžasného, ale ten člověk o tom vlastně vůbec nevěděl.
Ovšem, přiznejme si, v tomhle světě se takhle žít nedá...
Vždyť už schyzofrenie je odborný termín a když je jím člověk "označen" je hned považován za duševně chorého nebo něco horšího...
Podle mě schizorfenie je naprosto běžná záležitost. Zkrátka tím chci říct, že každý má v sobě dvě nebo více různých rysů povah, osobností... zkrátka už jen to, že se v každé situaci jinak chováme, cítíme se být "někým jiným." Prostě mi to přijde už tak nějak součást mého života a postupně objevuji tu opravdovou a skutečnou pravdu... Ale nikdo mi nerozumí. Vlastně ani já pořádně sama sobě ne.

S Jonathanem sdílíte tělo, o které nestojíte...
To znám až moc dobře. Taky o něj nestojím, k čemu je? Je to akorát vězení pro duše, ubohé a chátrající vězení. A já už se nemůžu dočkat, až budu zase na svobodě...

Teď už si uvědomuji rozdíl mezi schizofrenií a disociativní poruchou osobnosti. Všechno to jsou jen odborné termíny, které vymysleli lidé, aby měli záminku označit lidi za blázny a mohli je dopovat práškama a úplně je oddělat.

Jsem ráda, že to tak nějak "cítíme" stejně ohledně té poezie :)
Já bych chtěla mít nadání jako ti básníci, které miluji a bezmezně je obdivuji.

Ještě ke Queer as Folk... To je moje srdcová záležitost. Něco, co nedokážu popsat slovy a ano, nic jiného než jen obdivně přitroublé a zasněné "Aaaach!" k tomu lze vyjádřit.
Dlouhou dobu po tom, co jsem shlédla poslední díl jsem měla v srdci obrovskou díru, která se sice pomalu zmenšovala, ale nikdy nezmizí. A pokaždé, když se k tomuto seriálu nostalgicky vrátím a vzpomínám, tak se ta díra zvětšuje a tak nějak tupě a sladce to bolí...
Je to úžasný seriál a já ho miluju. :)

*Promiň, hodně jsem se rozepsala, ale musela jsem... Moc hezky se mi s tebou píše.

7 Nibori Chiyo Sayuri Nibori Chiyo Sayuri | Web | 4. listopadu 2012 v 14:04 | Reagovat

Kéž by mi ten první odstavec nic neříkal. Je to neuvěřitelné, ale přesně tento stav jsem měla včera. Nevnímala jsem realitu, pod tíhou zelené drogy to bylo všechno tak... zkreslené, špatně, přesto podivně klidné. Falešné city, každý den bojuji s tím, jestli jsou opravdu skutečné. To vědomí hluboko uvnitř mě ovšem vypovídá něco odlišného. Proč lidí slídí po pravdě, když jí vlastně znát nechtějí?
Myslim, že vím, o čem tenhle článek je. Nebo spíše o kom. Nahání mi hrůzu, to zlo kolem. Přesto.. je součástí nás.
Narazila jsem u tebe u Lucky.. Opravdu máš rozdvojenou osobnost?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama