Král Neexistujících

12. srpna 2012 v 20:42 | Avian |  Křídou psané obrysy čehosi
Utrápená duše, v žilách koluje jed.
Už zase slyší ten smích,
smích při kterém praská led
a taje sníh....

Ležel na podlaze, stočený do klubka. Chlad mu prostupoval celým tělem, hladce proklouzl jakoukoliv skulinkou v kůži, cévách, kostech, orgánech. Ale on toho nedbal, zakrýval si rukama uši a snažil přesvědčit sám sebe, že ten odporný smích neslyší. Napínal mu šlachy a zařezával se do masa. A najednou..Najednou všechno ztichlo. Neslyšel ani tlukot svého vyděšeného srdce. Ruce hladce sklouzly z jeho uší a zapřely se o zem, jak se nadzvedl a zmateně rozhlížel. Neviděl..nic. Zůstal v Tichu a Tmě. Neprostupné nepřátelské Tmě. Ta Tma se hýbala, přelévala se kolem a ochlazovala vzduch na neúnosnou úroveň.

Chlapec zacouval ke zdi a objal se vyzáblými pažemi kolem těla. Ucítil dlouhé nehty, jak mu rozdírají kůži na zádech, a vykřikl, ovšem zlomyslná Tma mu výkřik ihned ukradla ze rtů a pohltila ho. Nic nesmí narušit všemocné Ticho! Ticho přihlíželo s nostalgicky shovívavým úsměvem a velmi se bavilo chlapcovou snahou proklouznout mezi dlouhými pařáty Neexistujících, jež mu drásaly kůži. Spadl na zem a hořce plakal. Cítil, jak se mu čerstvé rány pokrývají krajkou tenoučkého ledu. Nebylo mu dovoleno krvácet. Nebylo mu dovoleno křičet. Nebylo mu dovoleno vidět. Nebylo mu dovoleno slyšet. Mohl jen cítit. A cítil intenzivně. Náhle jeho trapitelé zmizeli a on vydechl neklamnou úlevou. A zároveň se chvěl strachem, protože neměl tušení, co přijde dál. Bál se třeba i jen pohnout, proto jen klečel na zemi, zakrýval předloktími svůj ubohoučký hrudník a bezhlesně plakal ve Tmě. Ta se mu plazila kolem kotníků a nutila ho zalykat se hrůzou.
Čas dál nemilosrdně ubíhal a chlapec stále klečel, neschopen se pohnout, a led ho pálil v ranách. A pak..Pak z ničeho nic..k jeho uším dolehl zvláštní zvuk. Ticho sebou škublo a podrážděně zasyčelo. Kdo si dovolil rušit jeho moc? Ano..kdo? Kolem naokamžik probliklo šero, když i Tma zbledla hrůzou, rozpoznavše onen zvuk. Bylo to kapání. Lehoučké a pravidelné.
Kap.
Kap.
Chlapec se schoulil více do sebe. Zlověstné kapání ho děsilo ještě více, nežli neprostupné Ticho.
Kap.
Kap.
Neustále se to blížilo. Tma schovala chlapce ve své náruči, jakoby ho nyní snad chtěla bránit.
Kap.
Kap.
Přímo před ním. V náruči Tmy se cítil bezpečněji, a teď by snad i uvítal, kdyby se Ticho znovu ujalo vlády. Ale ne. Smích se ozval znovu a tentokrát přímo před ním. Vysmíval se mu do obličeje a on vnímal třas ve vzduchu kolem sebe. Tma se bála. A pak. Pak se začala trhat. Ten smích ji páral na kusy a chlapec vteřinu po vteřině viděl více a více. Ale to, co se počalo utvářet před jeho očima, bylo až příliš nemožné na to, aby to byla pravda. Zakryl si oči špinavými dlaněmi.
"Nemožné. Nemožné!" zasýpal.
"Buď tedy Alenka a uvěř v první nemožnost." ozval se povýšený hlas.
"Ne! Ne, ty nejsi..Ty nejsi!" byl by ta slova křikl, kdyby na to měl sílu.
Ale on tam byl. Stál před ním. Jenže on nikdy neexistoval! Byl vymyšlený. Vymyslel si ho když byl malý a nechtěl být sám. Miloval ho, když byl starší a neměl komu své city dát. A zlomil mu srdce, když začal brát ty odporné prášky. Od té doby byla jeho kůže chladná jako led, který nyní pokrýval chlapcovy rány, a z jeho očí stékala krev, horká jako ta, kterou ten led nepouštěl ven. A kapala...Kapala.
Kap.
Kap.
Nikam nezmizel. Jen si posměšně prohlížel to vyzáblé dítě před sebou. Ó, jak byl zbědovaný. Dlouhé měsíce už posílal věrné psy, Ticho a Tmu, aby ho pronásledovaly. Aby ho lapaly do svých sítí. Ponoukal stovky dalších Neexistujích, aby drásaly jeho kůži. Jenže teď. Teď přišla ta doba. Ta doba, kdy přišel on sám. Osobně. Král Neexistujících, král Šílenců, král Dekadence. Přišel a vezme si ho zpátky. Zlomil mu srdce a snad už za to zaplatil dost. Nebo ne? Úšklebek přelétl přes jeho rty.
Kap.
Kap.
Chlapcovo tělo zachvátila křeč. Kroutil se na zemi, u nohou, v krvi. V krvi toho, jehož stále miloval.
Kap.
Kap.
Nechal jeho tělo, aby se uklidnilo. Chlapec těžce oddechoval a bál se otevřít oči. Přesto to udělal, když mu přes tvář přelétl stín.
Kap.
Kap.
Král pozvedl velký natahovací klíček do vzduchu, s obřadní majestátností. Pokývnutím zvedl chlapcovo tělo, jakoby bylo na lankách loutkaře.
"Hrál sis s mými city. Zlomil jsi mé srdce. Kvůli tobě teď krvácím, už na věky věků." sdělil mu obvinění.
"Já jen myslel, že nám bude líp! Bylo to pro nás..Omlouvám se, prosím!"
"Prosíš? Já ti říkal, ty bezvýznamný hade, abys na ta sezení nechodil. Říkal jsem ti, abys ty prášky nebral. Kvůli nám. A tys to přesto dělal a zlomil mé srdce. Chtěl si se mě zbavit, vím to! Tak je to!" rozkřikl se na něj.
Kap.
Kap.
Chlapec rychle omotal své štíhlounké paže kolem Králových boků a položil hlavu na jeho rameno. Nechal své slzy, aby ohřívaly jeho chladnou kůži a neutišitelně se k němu tiskl. Tak, jako dříve, když ještě byli šťastni.
"Tak to nebylo. Miluji tě, miluji. Nikdy bych tě nechtěl zatratit..Jen jsem se bál. Byl jsi už moc..skutečný a já byl hloupý!" lísal se a šeptal mu do kůže sladká slovíčka. Chtěl si ho udobřit.
Kap.
Kap.
Svist.
Král máchl rukama a zabodl klíček do chlapcových zad. Neposlouchal jeho řeči. Nevěřil jim!
Výkřik.
"Teď si budu já hrát s tebou!" prohlásil a sklepal ze sebe jeho objetí. A smál se. Smál se a smál.
Chlapcova kolena vypověděla službu a on se znovu ocitl na zemi. Cítil tíhu klíčku ve svých zádech a horkou krev brázdící kůži. Cítil, jak pod jejím náporem odtává ledová krajka a krev se konečně rozběhla ze všech ran a trhlinek po jeho kůži.
Teď už se v kapání předháněli.
Chlapce začaly nesnesitelně pálit oči, a ve chvíli, kdy byl na samém pokraji smrti a vědomí, ucítil horké rudé slzy, jež překonaly hradby i jeho očí. Neubránil se slabému úsměvu. I jeho srdce bylo zlomeno.
Král se přestal smát, když ty rubínové slzy spatřil. To přece není možné! Pláč zlomeného srdce? On, Existující člověk?
Rychle vytrhl klíč z jeho zad a vzal to chatrné tělíčko do náruče. Ovšem bylo již pozdě. Chlapec byl mrtev, a přesto, přesto mu na tváři hrál úsměv. Nakonec to totiž byl on, kdo triumfoval..


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ghotic-alessa ghotic-alessa | E-mail | Web | 13. srpna 2012 v 22:52 | Reagovat

Dokonalé.Jak jinak u Vás miláčku.Perfektní závěr.

2 Insane little girl Insane little girl | Web | 9. září 2012 v 21:41 | Reagovat

Ach! Nádherně píšeš *.* nedokáži naleznout vhodná slova k vyjádření obdivu!
Velmi poutavý příběh.

3 Lucka :) Lucka :) | Web | 3. října 2012 v 20:16 | Reagovat

Píšeš naprosto překrásně! Obdivuju tvůj talent, máš úžasný blog - myslím, že budu pravidelný návštěvník. Hltám každé tvé slovo!! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama