Všiváku proradná!

19. července 2012 v 23:58 | Avian |  Nebetyčná zpráchnivělost vzájemných symbióz
Sakra Cate..Catie. Hrozně mi chybíš, všiváku proradná! Opět si připadám beznadějně ztracená ve všech banalitách i hloupostech, jež se mi kumulují v mysli. Potřebovala bych tvůj chladnokrevný zásah. Vezmi mě opět někam..někam pryč. Do světa bez citů. Do světa krutých úšklebků, arogance a násilí.
Víš..To, jak jsi včera přišel, a uklidnil Jonathana, bylo tak..hřejivě známé. Jako když z něčeho náhle nostalgicky pocítíš spřízněný domov. Nevím, co se tomu mému háděti přihodilo. Nevím, z čeho měl tak silnou úzkost, čeho se to tak moc bál, nevěděla jsem si rady, ale ty jsi přišel. Nevím, jak jsi to udělal, ale přišel jsi a zachránil ho. Tak jako tolikrát mě. Objal si to vyhublé dítě a pohladil ho po vlasech. A on byl náhle klidný. Klidný a božsky vláčný ve tvé náruči. A ty ses usmál. Tím znepokojujícím, pokřiveně krásným úsměvem, který se ti vetře na tvář vždy, když tě něco potěší, či dojme, a ty si to nechceš připustit. Jenže já vím, že ho máš rád. Stejně jako mě. Jsme tři. My tři. A my dva tě postrádáme. Nemůžeš si přijít, usmát se a zase zmizet!
No tak, Catie..Vrať se nám, prosím. Dnes v noci.
Řekl si, že stačí pomyslet, a ty přijdeš. Tak tedy...pomýšlím. Opovaž se nepřijít! I já potřebuji obejmout. Pevně obejmout. Musíš mě uvěznit ve svém náručí a nepustit ven ani výdech. Tato noc nebude dostatečně dlouhá...
Avian.

...A pak..O pár okamžiků později..Už si sedal na kraj mé postele, v prstech otáčel bílou růží vymáchanou v krvi, a díval se. A v jeho očích bylo přesně to, co jsem chtěla vidět. Takhle totiž kouká jenom na mě...






 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Spoon Spoon | Web | 20. července 2012 v 0:05 | Reagovat

Máš krásný blog . :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama