Kytarové popruhy nevšedních ctností

22. července 2012 v 23:53 | Avian |  Necitelná bezvýchodnost
Život zase dostává ten příšerný spád, a já se můžu jen klepat a drkotat zuby pod peřinou, jako feťák, pod tíhou té všejímající hrůzy.
První okamžiky v čajovně? Soukromí nikde. Jedinou útěchou mi jest, ničím soukromí i ostatním. Perfektní.
Házíme pózy kamkoliv přijdeme. Jsme legitimní. Hrabeme se v okolí i sami v sobě.
Ano, a momentálně píšu věci naprosto beze smyslu.
Ou jé, Ondřeji, říkal si, že mohu přijít kdykoliv, tak jsem tady. Se svou úzkostnou depresí. Vedu si ji na vodítku. Ne, na popruhu od kytary. Jsem zvědavá, co to přinese. Tichý narušitel soukromí. Jen cvakání kláves ohlašuje mou bezduchou přítomnost. Hahaha. Odešla jsem z oslavy babiččiných narozenin. Nepřinesla jsem ani dárek, ale..to nikdo z nás. Přesto, je to tak správně? Doufejme. Doufáme. Jsme v cajku. Asi.
Netuším. Pořád mám v hlavě představu konečků prstů přejíždějících přes bledé zápěstí. Co s tím, co jen s tím?
Aha..takže osamocená v lítosti se utápějící chvíle v čajovně je passé. Nemám nárok na osamocenost, ne nemám. Dobrá příteli, očekávám tě. Pokusím se zapracovat na své...komunikativnosti. Než přijdeš.
Přiložila bych si hlaveň pistole k čelu nad pravým okem, kdybych mohla. Ale nemůžu, protože pistoli nemám. A také bych tu Ondrovi asi nechtěla udělat bordel. Jak patetické..Ano, jsem patetická. Ale co. Můžu být jaká chci. I jaká nechci. O, jak slavností. A impozantní. Haha. Profackovala bych se sama, ale proč, že.



Kdyby se mě má terapeutka ptala, proč se s Jonathanem nedělíme o tělo, odpověď by byla jasná. Proč? Proč by měl chtít ovládat tělo dívky? Mé tělo? On? On ženami pohrdá! Nejsou mu k ničemu, nelíbí se mu. Ženské či dívčí tvary? Jsou mu odporné, nevidí na nich nic půvabného. Vždyť sám je svým způsobem, svým smýšlením a preferencemi jako dívka. A také..Nic a nikdo není krásnější než on sám. Shodli jsme se na tom, že kdybychom byli v jeho těle, byli bychom šťastní. Nic a nikdo se nevyrovná precizní kráse jeho vyhublého, nezdravě bledého těla a uchvacujícím bezedným propastem v jeho očích..A proto, má milá drahá psychiatricko-psychologická obec, utíkáme pryč. Do světů naší fantazie, kde můžeme být kýmkoliv. Kde jsme kýmkoliv. Kýmkoliv jiným, než tím, kým být nemůžeme, a tím, kým jsme. Tedy jím a mnou. Toť vše, celá zapeklitá záhada. Vítejte v našem světě.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucka :) Lucka :) | Web | 23. října 2012 v 20:35 | Reagovat

Tenhle článek je tak... nedokážu najít to správné slovo. Cítím v něm tolik zmatku, bolesti a pohrdání.
Obdivuju tě, vážně jo. Každá tvoje věta je něco neuvěřitelného. Bludiště slov... Jen někteří se dopátrají východu.
Tím vším nemyslím nic špatného, jen to, že tě neskonale obdivuji za tvou slovní zásobu a to, jak krásně si dokážeš pohrát a sestavit takhle úžasné věty.
Nevím, jak to lépe vyjádřit. Snad mě chápeš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama