Fraktura kosti života

6. června 2012 v 19:12 | Avian |  Necitelná bezvýchodnost
Seděla na místě, které patří jen jí. Nikomu jinému. Nikdo jiný totiž nemá právo nahlížet do rozbouřeného lůna Matky bolesti. Jen ona..Rozklepanýma rukama navršila mohylu z hlíny na dohasínající cigaretu..
Je to jako vykopávat rozbitá těla mrtvých zvířátek..droboučké kosti, zohavené frakturami času..zbytky tkání, které už nikdy nebudou držet na svých místech..Miloval je někdo někdy? Staral se o ně, aby se nebála temných stínů bezútěšných nocí??

Nenávidím své tělo, víte..řekla jen tak, staré vrbě, která kolem ní rozprostírala ochrannou klenbu svých větví a proutí. Snad porozuměla. Stromy zachovávají tajemství, nebo ne? Ovšem. Nepoznávala se..Jako kdyby se od ní odlepila silueta její vlastní příčetnosti, rozverně zamávala, a pak odcházela pryč. Dívala se za ní, jak odchází..Spojovaly je jen tenké průsvitné nitky vedoucí z konečků prstů. Prasknou někdy? Nebo se vrátí?
Náhle zadoufala, aby ta moudrá vrba omotala hbité proutky kolem jejího krku a škubla.
Obklopovala ji únava, doléhala na ni jako skála..Už zase nemohla dál. Údy jsou s každou vteřinou těžší a těžší..Jak namáhavé je s nimi manipulovat..Nevydala ze sebe ani tiché zasténání..Bolel ji pohled na vše. Na vše kolem. Ani Jonathan nenašel sílu či odvahu povzbudit ji, věnovat jí jen malé niterní pohlazení. Ne, nic. Proč by to nemohlo skončit..Tam, na tom místě.

Má nemocnou mysl, nebo tělo?
Aah...už nemůže ani psát..I to je tak..vyčerpávající. Náhle prázdné..jako její pohled.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Otrávenej skřet Otrávenej skřet | Web | 1. listopadu 2012 v 22:06 | Reagovat

Frederick chce skonat tichounce pod vrbou po boku Jonathanově.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama