Stvořený

31. května 2012 v 20:20 | Avian |  Nebetyčná zpráchnivělost vzájemných symbióz
...Krásná černovlasá těhotná žena ležela na lůžku a doktor jí právě prováděl ultrazvuk.
"Gratuluji, paní Bäckmanová! Jsou to dvojčata!"
Ležela na lůžku a spodek její košile byl zmáčen krví. Plakala.
"Lituji, ale nemůžeme ho zachránit! Není naděje, on už nežije! Ale druhý chlapec je v pořádku. Žije a potřebuje vás!"
"Můj chlapec...můj malý chlapec..."


"Genocida. To je jediné, co mě napadá." prohlásil vysoký mladík s růžovými vlasy spletenými do dvou sladkých cůpků. Jen o pár let mladší chlapec vedle něj přešlápl na místě.
"Já vím. Ale tak nějak to...nešlo."
"Jistěže ne. Ale stává se ti to teď poměrně často, že ano? Nemáš už žádný izolant. Nedokážeš to, Ericu."
"Ne..já to musím dokázat, Jeffrey..já prostě musím. Neublížím mu."


"Ublížíš, Ericu. A ty to víš. Podívej, co si udělal. To město je zničené. Shořelo na popel, ale i ten popel je pořád prosáklý krví. Krví nevinných." poslední slovo vyslovil s opovržením v hlase.
Černovlasý chlapec si povzdychl:
"Ale co mám dělat??"
Jeffrey se vědoucně usmál.
"Musíš to ze sebe dostat. Úplně. Ten, jenž se nikdy nenarodil, bude žít. Tvoje dvojče, Ericu."
"Cože..? Ale moje dvojče není. Není a nebylo!"
"Jistěže bylo. Celých devět měsíců s tebou rostlo a sílilo. Než se zaškrtilo tvou pupeční šňůrou, můj milý. Nikdy se nenarodil, a přesto tu byl. Nepopřeš to."
Eric poraženě sklonil hlavu. Jeffrey měl pravdu. Nepopřel to.
"Uděláme to. Tvůj bratr měl žít, tak tedy bude žít. Bude tvé temné dvojče. Veškeré tvé šílenství, veškerá tvá zloba i pomsta přejdou do něj. A budeš zase Eric."
"Jak to myslíš...zase Eric?"
"Jednoduše. Ty už nejsi Eric a víš to stejně dobře jako já. Eric by tohle nikdy neudělal. Eric by neublížil. Ty jsi Cat. Ale né na dlouho, můj milý. Zase budeš Eric. Cat bude mimo tebe."
Jeffrey pohladil svého přítele po zádech a ten jen odevzdaně kývl. Musel to zkusit. Jediná naděje. Poslední, co zbyla. Nechtěl nikdy Mu ublížit. A věděl, že kdyby to nezarazil, tak by se jednou nedokázal ovládnout. A to se nesmělo stát. Né jeho osudu.
"Dobře, Jeffrey....Uděláme to."
"Neboj se. Bude to v pořádku." jemně mu pocuchal tmavé vlasy, tak jako dřív. Jako když mu bylo dvanáct a vše ještě bylo...nevinné.
"Doufám." řekl chlapec.
"Já taky..já taky."



A tak bylo do světa vpuštěno zlo. Čisté, nesmrtelné zlo. Ničivé stejně tak, jako krásné. Protože ten, jenž se nikdy nenarodil, byl znovu stvořen a probuzen k životu. A jeho jediná myšlenka byla pomsta. Pomsta za všechny roky, kdy trpěl v hlubinách Propasti a čekal, až bude navrácen. Jeho duše je temná a hluboká, jako Propast sama, a nebezpečná, protože jeho duše je nenávist a nenávist přináší zlo.
Tak přišel...Cat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama